Cestou necestou

Pondělí 29.6.

Dnes na nás čekaly hned tři dopravní prostředky – vlakem a autobusem jsme přijeli do Velké Úpy, odkud jsme se lanovkou vyvezli na Portášky do herní krajiny Pecka. Pán hor nám dopřál nádherné slunečné výhledy a my jsme si, plni letní nálady, užili neskutečně krásný den. O naše žaludky bylo také skvěle postaráno, stripsy s bramborem všem moc chutnaly. Poté jsme se pěšky vydali na zpáteční cestu plnou úkolů. Cestou jsme si navíc v lese natrhali i sladké borůvky.

Úterý 30.6.

Další cesta, další překvapení… Jak vypadá svět z blízkosti koně? Jak ubíhá krajina při jízdě na koňském povoze? To už teď víme. Na úpatí Jestřebích hor jsme urazili kus cesty na koňském povoze. S radostí a výskáním jsme si užili tento romantický způsob cestování a obdivovali úžasné koně Gustona a Manguse. Naším cílem byly Suchovršice a zahrada plná zvířat a her, kde jsme si u jednoho společného stolu pochutnali na výborném obědě. Poté jsme se vydali lesem a přes paseku podél břehů řeky Úpy do Úpice, kde nám úpičtí loutkáři v divadélku zahráli pohádku O Červené Karkulce.

Velké díky patří Tomášovi Kuťákovi a jeho Bobanům ze Suchovršic a Klubu loutkářů Úpice, z. s.

Středa 1.7.

Hurá na cestu za zvířaty, tentokrát do Vrchlabí! Dnes jsme se dozvěděli opravdu mnoho zajímavostí. V záchranné stanici jsme vyslechli velmi poutavé vyprávění o zvířatech naší volné přírody a o jejich osudech. Například věděli jste, že největší lahůdkou výra velkého jsou ježci? Viděli jsme zvířata, kterým obětaví zaměstnanci právě pomáhají k úplnému zotavení, ale byli jsme také svědky smutných osudů těch, která jsou už navždy odkázána na život v zajetí – z velké části vinou lidské sobeckosti. Každopádně vidět výra velkého i puštíka, který má naději vrátit se už v nejbližších dnech zpět do volné přírody, byla úžasná podívaná. Velké díky za noviny – prý jsou ideální podestýlkou. Návštěva neskutečně všestranně zaměřeného Muzea Krkonoš završila naše nadšení pro místo, kde žijeme, i pro naši krásnou přírodu. Doporučujeme se sem vrátit a rozhodně si vyhradit dostatek času.

Čtvrtek 2.7.

Co všechno se dá zažít za jediný den? Opravdu hodně! Cesta vlakem utekla při hádankové hře jako voda. V detektivní hře Hledání ztraceného elixíru jsme pronikali do tajů léčitelství a objevovali léčivou sílu bylin. Nechyběl společný oběd, dovádění na dětském hřišti u řeky Jizery, prohlídka kostela sv. Petra a Pavla ani výstup na jeho věž s krásným výhledem do kraje. Program byl tak nabitý, že jsme si málem nestihli zahrát pohádkovou hru Jak dědeček měnil, až vyměnil. Stačilo ji ale jen odvyprávět a paní průvodčí, která ji k našemu překvapení vyslechla, se s úsměvem přidala do hry. První předmět na výměnu, dřevěná figurka, zůstal v Semilech a my si za něj odvážíme omalovánky ČD. Hned zítra budeme ve výměnách pokračovat! Výlet do Semil se proměnil v den plný objevování, dobrodružství i milých setkání.

Pátek 3.7.

Dnešní cesta nás zavedla za pohádkou. Papírové vlaštovky se vezly vlakem a za radostného povykování dětí se vznášely vzduchem. Naším cílem byl Adršpach, místo, kde fantazie nezná hranic. Nádherné prostředí, příjemné počasí a kouzelné výhledy jsme si užívali plnými doušky. Naši veselou náladu ještě umocnila napínavá úniková hra na Adršpašském zámku. Prohlédli jsme si nejen historickou část zámku, ale také stálou expozici věnovanou horolezectví a dobovým automobilům a motocyklům. Náš příměstský tábor se pomalu chýlí ke konci. Celý týden jsme prožili v pravé prázdninové atmosféře a naplno si užili každou společnou chvilku.

Přejeme Vám léto plné radosti, krásných zážitků, míst k prozkoumávání i nových objevů. Takové, jaké jsme měli možnost během tohoto týdne prožít i my.

https://photos.app.goo.gl/mbTcvUSUaFmkb37F8