Když se fyzika promění v závodní dráhu

Žáci třídy 7.A se v hodinách fyziky pustili do zážitkového badatelského projektu, při kterém vymýšleli, jak co nejpřesněji změřit průměrnou rychlost modelů aut.

Školní tělocvična se na část dopoledne proměnila v opravdový závodní okruh. Mladí badatelé si nejprve rozvrhli měření: vyměřovali přesnou dráhu, pomocí stopek v mobilu zaznamenávali čas.
Ale jak vypočítat rychlost? I to sedmáci vymysleli. Výsledkem byla tabulka vypočítaných průměrných rychlostí pro jednotlivá autíčka. Výpočty žáci dokončili ve třídě, zjistili i to, jak metry za sekundu převést na km/h (1 m/s = 3,6 km/h = pomalejší chůze).

A pak přišel ten nejnapínavější moment celého pokusu – velký závod! Žáci si chtěli na vlastní oči ověřit, zda auto, které bylo podle teoretických výpočtů nejrychlejší („na papíře“), skutečně zvítězí i na reálné trati.

Ukázalo se, že teorie se s praxí ne vždy 100% shoduje, a někdy také, že děláme chyby. Po opravách chyb jsme zjistili, že:

Podle výpočtů byl nejrychlejším modelem Nisan s vypočítanou rychlostí 3 m/s. V reálném závodě však skončil až na 3. místě.
Naopak celkovým vítězem závodu se stal Mustang! I když jeho vypočítaná rychlost byla 2,8 m/s (tedy o něco nižší než u Nisanu).
Krásné 2. místo si vybojovala Toyota s vypočítanou rychlostí pouze 1,87 m/s.
Další místa obsadily modely Bugati (1,8 m/s), Mclaren (1,54 m/s) a Bronco (1,2 m/s).

A proč "papírově" nejrychlejší auto nevyhrálo? Žáci si tak v praxi vyzkoušeli, jaký vliv mají při fyzikálních pokusech odchylky měření, reakční doba člověka při spouštění stopek nebo plynulost jízdy na různé vzdálenosti.

Badatelská hodina se všem líbila – zasoutěžili si, ale hlavně si dokázali, že fyzika není jen o vzorcích v učebnici, ale o reálném světě kolem nás!

RNDr. Eva Rusová