Cyklistický kurz 8. C a 8. D aneb kus prázdnin už v červnu

V pondělí 17. června přijel k naší škole cyklobus se dvěma prima šoféry, my se nalodili (nebo nacyklobusovali?) a vyrazili vstříc krásnému Máchovu kraji. Ubytovali jsme se v malebné chatové osadě Pohádka v Bělé pod Bezdězem, která sice umí pojmout až 130 osob, ale my ji měli jen pro sebe. Ještě ten den jsme nasadili cyklomundúry a helmy a vydali se kolmo prozkoumat okolí. Navštívili jsme zámek v Bělé, Valdštejnsko či bělské údolí. Večer jsme pak zakončili společným sezením u ohně, opékáním a povídáním.

 

V úterý jsme si dali za cíl Máchovo jezero, což bylo v tom parném horku jistým magnetem. Projeli jsme se voňavým borovým hájem, svými koly odstřelovali borové šišky doprava doleva, prokličkovali přeplněné Doksy, až jsme se ocitli opravdu na Mácháči. Skoro žádní lidé, čistá a příjemná voda, stánky s jídlem, prima parta – tomu se říká opravdová pohoda, která nás dostatečně osvěžila i na cestu zpět do kempu. K večeři nám skupina pěti skvělých kuchařů pod taktovkou vedoucí kurzovní výživy Jany Fišerové uvařila špagety. Věřím, že pro kuchaře to byla jedna z prvních zkušeností s vařením v poloprofesionální kuchyni.

 

Středa měla být ve znamení odpočinku, tak jsme vyjeli jen na Bezděz. Bylo to sice blízko, ale zato stále do kopce a bez jediného stínu. Ve vesnici Bezděz jsme tedy ještě rádi odložili kola u místní restaurace a rozhodli se jít dál pěšky (ono to taky ani jinak nešlo). Zalití potem jsme se vyškrábali až na hrad a za odměnu jsme se mohli kochat výhledy do širokého okolí. Komu to nestačilo, odměnil se ještě pod kopcem nanukem v již zmíněné restauraci. Největší odměnou však byla cesta zpátky, která (kupodivu) byla už jen z kopce a tím pádem tak o dvě hodiny kratší. V kempu si většina kurzistů užívala tamějšího sportovního zázemí či pohodlí chatek a menšina se jala vařit kuře na kari. Celý den jsme zakončili letním kinem.

 

Předposlední den jsme museli chatovou osadu opustit, takže jsme všechno zabalili, uklidili, zarovnali školní auto až po okraj a vyrazili jsme na naši nejdelší trasu směr Český ráj. Kolona třiceti kol v čele s vrchní navigátorkou Markétou Jankovou brázdila borové háje, louky, města, silnice, hrady i benzínky. Že to vypadalo jak na Tour de France, dokazovalo i doprovodné školní auto, které poskytovalo svačiny a emoční podporu na několika průjezdních bodech. V odpoledních hodinách jsme dorazili na Písek, kde jsme zavzpomínali na náš turistický kurz, uvařili společně guláš na ohni a povídali až do setmění. Posléze jsme se zavrtali do spacáků a ulehli pod širým nebem. Spánek na čerstvém vzduchu nám byl dopřán ale jen do čtvrté hodiny ranní, pak nás vyhnal déšť pod střechu.

 

Ráno jsme opět balili a uklízeli (už jsme měli praxi z předchozího dne), naposledy nasedli na kola a přemístili se do Mladějova, kde už na nás čekal cyklobus domů. 

 

Díky všem dětem i kolegyním (ano, dá se to zvládnout i ve třech ženských) za prima kurz, na který budu dlouho vzpomínat. 

Klára Sirková